Po noci v kempu v Henties Bay jsme se vydali na krátkou cestu do Swakopmundu. Cestou jsme navštívili největší zdejší vrak Zeila, údajně to byla angolská loď a ztroskotala v roce 2008. To nám ale řekli černoši, kteří tu pálili něco čoudivého a snažili se nám prodat polodrahokamy, „aby jejich dětem mohli koupit kousek chleba“. Vypadali dost nedůvěryhodně.
Po včerejším krásném dni (bylo příjemných cca 25 °C a svítilo sluníčko) nám dneska pobřeží ukazuje svoji podstatu – stykem vlhkého chladnějšího mořského vzduchu a teplého suchého nad pouští se tu tvoří husté mlhy, které sice prospívají zdejší chudé flóře, ale také pomáhají mnohým lodím ztroskotat. Také mohla za to, že jsme ráno měli mokré stany a židličky (a 11 °C).
Swakopmund byl založený jako druhý německý přístav v roce 1892. Nijak moc se jim tu nedařilo, ale založili tady malé koloniální městečko. Přežila tu hodně němčina a základy německých hodnot, jako třeba kavárny a pekárny.
Navštívili jsme tu akvárium se skleněným tunelem (malé, ale levné), prošli jsme se po pobřežní promenádě po pláži a palmovou alejí, koukali jsme, jak se vlny tříští u mola Jetty (vybíhá daleko do moře), shlédli dětské hřiště a maják a v rámci kulturního srování jsme si dali kafe a koláčky. Mlžné a chladné počasí (cca 17 °C) nás tu provázelo celý den.
Spíme v Desert Sky Backpackers, vlastně takový trochu hostel na zahradě domku majitely, se společnou kuchyní a zahradou. A taky nám tu vyperou, což už jsme potřebovali jako sůl.