Da Nang

Město DaNang je prý nejrychleji rostoucí město ve Vietnamu a já vám pokusím popsat, jak působilo na nás. Představte si krásně modré moře ve velké zátoce, široký pruh písečné pláže, kterou lemují kokosové palmy a za tím…Za tím výškové budovy v různém stupni rozestavěnosti/vybydlenosti, mezi nimi asijský bordel a četné proluky, v nichž je ještě větší asijský bordel. Mezi domy široké silnice plné aut a motorek… No, moc nás DaNang nezaujal. Ale holky si pověsily hamaky na palmy, koukali jsme na moře a trochu i odpočívali.

Pokračovat ve čtení „Da Nang“

Čamské chrámy My Son, aneb další výlet na motorkách

My s Petrem jsme chtěli vidět zbytky Čamských chrámů (nejznámější ukázka čamské architektury je Ankor Vat v Kambodže) a holky chtěly jet na motorkách. Naštěstí to šlo krásně spojit a tak jsme absolvovali náš zatím nejdelší motorkářský trip, za den jsme najeli okolo 90 km. Cestou jsme kromě tradičního šíleného provozu mohli sledovat i budovatelské plakáty.

Pokračovat ve čtení „Čamské chrámy My Son, aneb další výlet na motorkách“

Hoi An

Včerejší večer a dnešní den jsme strávili v městečku Hoi An. Má svoji starou část, která je z části uzavřena pro auta a motorky a tak se tu dá krásně prodírat davy lidí. Protéká tu řeka, po které plují loďky s lampióny a lidé tu pouští malá plovoucí světýlka. Všude svítí mnoho světel a lampiony zdobí i ulice a domy. Krom pouličního života, obchodů a chrámů jsme tady objevili také pěknou tržnici. Z pamětihodností stojí za návštěvu staré domy (obvykle kolem 300 let), které jsou soukromé, ale za drobný peníz přístupné. Na ulici je stále co objevovat a ochutnávat – zkusili jsme třeba kouřící zmrzlinu, pití z ovoce „kumquat“ (prý nějaký citrus), rambutan, knedlíčky „white flower“ a řadu dalších. Nezkusili jsme oproti tomu maso z tržnice ani žábu na špejli.

Pokračovat ve čtení „Hoi An“

Hue

Do guesthouse Minh Tâm jsme se „grábli“ (= objednali auto přes aplikaci Grab) za 30 Kč. Poprvé byl v koupelně sprchový kout, jinak bývá sprcha jen volně v prostoru. Odtok z něj ale stejně vedl ke kanálku v podlaze. Většinou se tady před vstupem do budovy zouvá – ostatně k pokojům se chodí přes obývák majitelů.

Včerejší zbytek odpoledne a večera jsme věnovali procházce uličkami. Hue je po válce s Američany nově postavené, uličky jsou širší a nemají úplně ten bazarový charakter. Navíc sem jezdí hodně západních turistů, takže všude zní duc-duc hudba, blikají neony, servíruje se alkohol a co chvíli mi někdo z motorky nabízel marihuanu nebo holky.

Pokračovat ve čtení „Hue“

Jeskyně

Nočním vlakem (čisto, pohoda, klid) jsme se přesunuli do národního parku Phung Nha, takový vietnamský Moravský kras. Je tady největší jeskyně na světě (tu neuvidíme, expedice se rezervují několik let dopředu) a asi 30 dalších jeskyní, krásná řeka a hory.

Pokračovat ve čtení „Jeskyně“

Deštný prales

S Petrem jsme si ráno v 7 dojeli na kole ještě na jednu projížďku na lodičkách po Trang An (mají 3 různé trasy), bylo to super, byli jsme tam skoro sami. Holky mezitím spaly. Pak jsme si dali velmi pozdní snídani a opustili milou Trang An Pristine Homestay a vydali se do národního parku Cuc Phuong. Jedná se o nejstarší NP a je to území deštného pralesa. Jeli jsme taxíkem (asi 50km), žádná veřejná doprava tam nejezdí.

Pokračovat ve čtení „Deštný prales“

Cesta z hor do Ninh Bin

Jsou dny, kdy do sebe všechno hezky zapadne a věci vychází. No a pak jsou dny, kdy to nějak drhne. Dnešek byl spíše ten druhý případ 🙈

Vlastně z počátku probíhalo všechno fajn, sleeping bus do Hanoje jel rychle, spát se v něm dalo, v Hanoji jsme byli ve 4 ráno, ale řidič nás nechal dospat déle. Nicméně v autobuse není moc místa a pokud si cizí Vietnamec ještě lehne do uličky mezi lehátka, něco jako komfortní zóna přestane existovat.

Pokračovat ve čtení „Cesta z hor do Ninh Bin“