S Petrem jsme si ráno v 7 dojeli na kole ještě na jednu projížďku na lodičkách po Trang An (mají 3 různé trasy), bylo to super, byli jsme tam skoro sami. Holky mezitím spaly. Pak jsme si dali velmi pozdní snídani a opustili milou Trang An Pristine Homestay a vydali se do národního parku Cuc Phuong. Jedná se o nejstarší NP a je to území deštného pralesa. Jeli jsme taxíkem (asi 50km), žádná veřejná doprava tam nejezdí.
Díky našemu rannímu crcání jsme tam přijeli celkem pozdě, takže jsme si obešli atrakce u vstupu do parku: záchranou stanici opic, želv, malých šelem (cibetky, malé kočky, binturong) a muzeum. Popravdě ani jedno nestálo úplně za to. Tím nesnižuji práci, kterou v záchranných stanicích dělají, ale poutavě ukázat jí neumí. Najedli jsme se v předražené restauraci (jiná tu není) a trochu rozpačitě šli spát. Zatím to tedy za tu cestu nestálo…
Ráno jsme si chtěli půjčit el. skútry. Ty nemají, jen klasické motorky. Absolvuju rychlokurz, (papíry áčko v 5 minutách), Petr to kromě mě vysvětluje i holkám, kterým to zjevně jde líp. Nicméně od brány, kde nás sledují zdejší strážci v uniformách, musím odjet ofiko já… Nakonec Petr nakládá obě holky na svou motorku a já jedu za nimi. A celkem to jde! Eliška brzy přesedá ke mně a během cesty se u řízení střídáme. Klárka veze Petra a pod jeho dozorem to odřídí celé.
Jedeme po jediné silnici v parku, okolo nás je nádherný neprostupný prales. První zastávka je velká, ale fakt velká jeskyně, kde se našly zbytky lidského prehistorického osídlení. Teď je osídlena spoustou netopýrů. Pokračujeme asi 20 km na konec silnice, tam necháváme motorky a dál jdeme po svých. Jdeme asi 8 km okruh nahoru a dolu pralesem, posloucháme úžasné zvuky, koukáme na kytky, stromy, keře, liány a na obrovský hmyz (motýli, pavouci, brouci a takové legrační píďalky). V pralese je vlhko a přítmí, pot z nás jen teče. Úplně zmožení se vracíme k motorkám a jedeme 20 km zpět. Už nám to fakt jde!
Téměř před cílem mi začne z nohy odkapávat krev. Tak ty píďalky, to byly pijavice, přátelé. A jednu fakt hodně napitou mám přisátou k noze. Je o dost větší a vypadá jako slimák… každopádně až na tento závěr se dnešek velmi vydařil. Taxíkem se přesouváme zpět do města, čeká nás noční vlak do naší další zastávky.
Jak jsem si nejdřív prohlédla fotky, chtěla jsem vám napsat: Pozor na hmyz a hady. A ejhle, pijavice. Muselo to být hodně nepříjemné, ale doufám, že to není moc vážné zranění 🤏✊️