Ráno nás vzbudila máma, že máme o jeden den víc a Fish River kaňon nakonec stihneme.
Jeli jsme tedy asi tři hodiny po asfaltce. Poté jsme odbočili a jeli po víc než hrozné céčkové cestě, sice jen půl hodiny, ale v tom drncání auty uhlazenými hrboly to byla věčnost. I přesto táta ukázal, že naše auto (které Klárka nazvala antikrist) dokáže skvěle ovládat. V průvodci psali, že cesta je sjízdná i pro obyčejné osobáky, což se nám nezdálo, i když jsme 4×4 nepotřebovali.
Potom jsme sjeli na krásnou cestu a zjistili, že to je nyní céčková a ta, po které jsme jeli je stará céčková cesta (nyní už nám zakázané F) „at own risk“ s prudkými a velkými brody.
Po čtyřech hodinách jsme konečně dojeli do kempu, kde jsme se vykoupali a dali si oběd.
Poté jsme se jeli podívat na Fish River kaňon, druhý největší kaňon světa. Námové věřili, že kaňon stvořil obrovský had, když se kroutil ve smrtelných křečích, způsobenými ranami Namských lovců, kvůli jím sebraným Namským dobytkem.
Kdyby člověk nevěděl, jak to vzniklo, možná by tomu věřil. Doopravdy ho vytvořila sopečná činnost, vítr a řeka Fish River.
Po jedné straně jsou udělaná čtyři vyhlídková místa, k nimž vede cesta, člověk ale může vystoupit kdekoliv. Na jedné vyhlídce jsme pozorovali západ slunce.
Tímto kaňonem se také dělají pětidenní výpravy až do Ai-Ais. Jednodenní výpravy jsou zakázané. (Ikdyž v Grand kaňonu je taky „nemožné“ sejít i vyjít v jeden den:-)))
Ráno jsme se ještě jednou koukli a teď už snad vážně jedeme do pouště. Cestu jsme ale při tankování náhodou objevili stylovou restauraci Canon Road Camp.
