Po odjezdu z krásného Spitzkoppe jsme zamířili k horám Erongo do vesnice Křováků (jak jim hanlivě říkají běloši) neboli Sány (jak se nazývají oni sami). Tam jsme se dvěma Sany absolvovali asi hodinovou procházku buší, během které nám ukázali, jak jejich dědečci lovili, chytali ptáky, rozdělovali oheň, atd.
Podobnost s prerijnimi Indiány je v mnoha ohledech velká. Pak jsme si s ženami ještě vyzkoušeli výrobu tradičních šperků a viděli ukázku tance a zpěvu. Sanové mezi sebou mluvili svým mlaskavym jazykem a všichni vypadali jak komparz z filmu „Bohové musí být šílení“.
Cestou od Sanu do Kempu jsme míjeli cedule pozor slon a pozor lev. Ale viděli jsme jen žirafu. Teď jsme v kempu, jako vždy večer je mega zima, zatímco přes den to bylo na úpal. A konečně byla sprcha, teplou vodu ohřívají kamínka (nazývaný „donkey“), ve kterých jsme si museli zatopit…
