Ráno nás vzbudili hluční Italové, kteří nejspíš zastávali názor, že když vstávají v půl šesté oni, všichni ostatní v kempu také. Poté jsme si všimli, že neteče voda, ale to se vysvětlilo, až když k nám přišel jeden černoch, že „Elephants were here tonight.“ Ukázalo se, že to byla skupina asi 13 slonů, kteří chodili po kempu a krmili se z větví, mimochodem také ze stromu vedle našeho auta. Svědčily o tom popadané větvičky na zemi, několik desítek stop, sloní trus a strhané lístky ve výšce asi dvou metrů, které jsme s Klárkou až do snídaně zkoumali. Něco takového se tu stalo naposledy před dvěmi lety. Prý do nějakého stanu kopli, takže ráno k nám chodili černoši jeden za druhým, jestli se nám něco nestalo. Stejně jako když měli noční obídek u recepce, shodili taková ta legrační kamínka na vodu „donkey“ a nějak přetrhali trubky nebo co, každopádně do 10:00 netekla voda.
Poté jsme jeli obrovským kamenným varhanům (Organ Pipes), kolem kterých jsme se prošli – jsou to čedičové kamenné sloupy nepravidelného tvaru a velikosti v korytě říčky.
Další naší zastávkou byla damarská vesnice, což je další skupina původních obyvatel. Jsou příbuzní Sánům – křovákům. Byli to lovci, žili po rodinách a vedli kočovný způsob života. Tato vesnice byla pojatá jako živoucí muzeum, ve skutečnosti v ní nikdo nebydlel. Ujala se nás jedna Damarka, představila se nám, naučila nás pár základních slovíček („dobrý den“, „Jak se máš?“, „Děkuji“ – také používají mlaskavky) a pak nás postupně seznamovala s rostlinami k léčení a jídlu, rozděláváním ohně, tanci, kladením pastí, lovem zvěře, výrobou šperků a nakonec i s africkou hrou s kamínky. Bylo to zajímavé a i když to byla jen ukázka toho, co bylo, dělali to pěkně a s citem.
