Stále ještě v Damarlandu jsme navštívili Zkamenělý les (Petrified Forest). Je to široké údolí, kam se údajně před 290 miliony let v povodni vody, bahna a písku připlavily kmeny pra-borovic, které zůstaly uvězněné v bahně za nepřístupu vzduchu. Postupně se do nich dostávaly minerály, až vyplnily celý kmen a ten se stal kamenem.
Spolu s různě velkými kusy kmenů jsme viděli i namibijskou národní rostlinu (mají ji na státním znaku) – welwitschii podivnou. Je to rostlina o dvou listech, ale přežívá s minimem vody až 2000 let. Listy každý rok poporostou asi o 20 cm, ale na konci schnou a drolí se. Tahle na fotce je stará asi 200 let.
Po necelých 200 km štěrkové silnice 1. třídy (C39) jsme chtěli dorazit ke Springbok gate, severnímu vstupu do národního parku Skeleton Coast, a tam v kempu přespat. Nakonec jsme tam ale byli už v 15:04. Do parku sice pouští jen do 15:00, ale za půl flašky vína černoch ty 4 minuty přehlédl. A tak jsme se dostali k pobřeží Atlantiku, které tvoří několik desítek kilometrů široký pás téměř ploché pouště proměnlivé barvy, od bílé přes žlutou a oranžovou až do temně červené. Krajina je tak fádní, až je zajímavá. Místy zůstaly (nebo se vytvořily?) malé kopečky písku a Klárka na těch pidi-dunách radostně skákala.
Slunce zapadalo a my se řítili ke kempu Fishermen’s na místě zvaném Mile 108. Tam to vypadalo úplně mrtvě a hrozně tam foukal vítr, pročež jsme se rozhodli jet ještě 30 km do Cape Cross, kam jsme dorazily za počínající tmy, ale poskytl nám krásné zázemí. Poprvé jsme nespali ve stanu, ale pronajali si malou krásnou chatku „Whalers Cottage“.
