Ráno jsme se poslední snídaní rozloučili s Relax Guest. Měli jsme limetkový džus, čaj, volské vejce, toasty, placky, máslo (slané), džem, ananas, meloun a banány (jedí tady takovou odrůdu pidibanánu) a hopper (takový košíček z těsta s různým obsahem, slaným i sladkým).
Klárka se tu skamarádila s dětmi pani domácí, krmili spolu rybičky a hráli nějakou zvláštní honící hru. Druhý den už děti volaly „Klarka, Klarka!“. Jelikož jsme neměli korále ani nůž s malovanou střenkou, dali jsme jim bonbóny a pastelky. Chlapeček prý taky vyndal jeden srílanský bonbón z pusy a nabízel ho Elišce. Naštěstí odmítla a později dostala nový, zabalený. Zhodnotila ho jako „strašně pálivou hašlerku“.
Paní domácí se s námi taky dojatě loučila a přes slzy nám naúčtovala o 6000 rupií vyšší účet. Já jsem si toho přes slzy naštěstí všiml.
Vydali jsme se na autobus a mazácky jsme nastoupili mimo zastávku. Jeli jsme do Dambully podívat se na jeskyní chrámy. Jsou na kamenné hoře v pěti jeskyních a jsou plné soch a obrazů budhy. Chrámy vznikaly od 1. století před naším letopočtem, většina soch a maleb je ale novější, asi tak 600 let nová.
Z Dambully jsme jeli do Habaramy, kde jsme přesedali na další autobus. Cestou začal pořádný liják. Na to, že je v této části ostrova „dry season“, tak tady podezřele často (každý den) prší – dosud ale spíše symbolicky.
Poslední autobus nás trochu otrávil, protože si průvodčí vymyslel nějakou přemrštěnou cenu a nechtěl nám dát děti za polovic. A celou cestu tam řvala hrozně nahlas hudba. Za to jsme ale vystoupili mimo nádraží a zkrátili si tak cestu do hotelu.
Hotel Shiva’s Beach Resort nás moc nenadchl vybavením, máme tu dva dvojlůžáky bez záchoda, sprchy, klimatizace. Zato je hned na pláži. Moře i pláž jsou moc pěkné, holky se nemohly nabažit skákání ve vlnách. Nejdřív byly smutné, že tu nejsou mušličky, večer ale vylezli z písku malí krabíci a to jim zlepšilo náladu.
