Včera jsme na recepci poptávali, zda by neměli pokoj s koupelnou, protože sdílená sprcha a záchod je tady slovy jedna na nejmíň 5 pokojů a to ještě v jedné společné místnosti. Chlápek z recepce říkal, že je všechno obsazené, ale ještě se zeptá manažera. Dneska ráno si mě manager odchytl a předestřel mi svůj plán, že sice nemá pokoj s koupelnou, ale má trojlůžák, kde spí jen dvojice. Takže by dvojici přesunul do našeho dvojlůžáku a nás do troj plus by nám případně postel přidal. Tak jsme opatrně řekli, že chcem pokoj vidět a pak bychom se rozhodli. A že by záleželo na ceně.
Pak začal kolotoč shánění té dvojice z trojlůžáku, abychom se na pokoj mohli podívat. Chvíli měl je, chvíli nás, ale pořád nás nemohl nahnat najednou. A pak se to podařilo, pokoj byl stejný jako naše, ale byli bychom pohromadě. Tak že se rozhodneme podle ceny. Nabídl 70 dolarů slevu, 15 jsem ještě usmlouval. Změnu ceny obřadně zanesl do papírů a oba jsme ji podepsali. Div že jsme nekouřili dýmku míru.
A pak najednou, že v jedenáct hodin bude mít možná volný pokoj se sprchou – rezervace, kterou ještě někdo nepotvrdil. Tak že počkáme do jedenácti. Ještě mi ho ukazoval, akorát se tam balila holandská rodinka. Ta byla s hotelem značně nespokojená, měli tu několik stížností a konfliktů.
Řekli jsme si, že ho vezmeme (cena byla díky sprše a klimatizaci vyšší), ale nějaká sleva se našla a tak teď máme za nějaký ten příplatek přeci jen větší pohodlí. Cenu 67 USD (1475 Kč) za den jsme pak ještě opět svorně stvrdili podpisy.
Nicméně naštvaní Holanďané mi líčili, jak to tu je hrozné, co všechno by čekali a nebylo, co bylo rozbité a jak je to drahé oproti jiným destinacím. Při placení odmítali zaplatit částku asi 3 EUR, o které se lišil kurz Srílanské národní banky a Googlu, což bylo až hloupé. Manager měl pak potřebu mi to uvádět na pravou míru, ale taky si dal dost záležet, aby byl pokoj v pořádku a uklizený. Bohužel to znamenalo i dvouhodinovou návštěvu instalatéra.
A tak tatínek nakonec zaplatil o 11 dolarů víc, ale kolem druhé se již konečně mohl jít koupat…
Celé to byla taková sonda jejich přístupu. Kolik energie vydal do akce kulový blesk, aby nám vyhověl a sobě uvolnil jeden pokoj, který bude moci prodat. Byl až nešťastný, že jsou Holanďané nespokojení a cítil jako křivdu, že to říkají až teď při odjezdu. On by jinak opravil, zařídil, donesl – jen kdyby si řekli. Nechápe, že Evropan očekává, že teplá voda poteče hned a ne až po stížnosti. Má luxusní pokoj a nechápe, že vadí fleky na zdi. Nevidí trčící dráty ze zdi, chybějící ručníky, rezavou kliku, nefunkční žárovky, absenci jakéhokoliv nábytku v pokoji, rozbitý věšák na ručníky… věci se prostě řeší, až když představují problém.