Dneska jsme se vydali na společný výlet, ale každý jsme viděli něco jiného. O opičkách a slonu napíšou holky, já raději o kráskách ze Sigiriye.
Tuktuk (200 – 50 – 150 – 100 – ok) nás dovezl k pokladně – a tady už se smlouvat nedalo: 60 Rs jste-li Srílančan, jinak 4620 Rs (dospělý, děti polovic).
Nebyli jsme moc ranní ptáčata a tak už začínalo být pěkné vedro. Kdysi tady byly krásné zahrady, nádrže s vodou a dokonce rafinované pumpy na vítr a vodotrysky. Dnes je to vyschlé a jen zídky potůčků a půdorysy nádrží dávají tušit, že vladaři se tady neměli špatně. My jsme se tu nepěkně zapotili při hledání záchodků. Nakonec jsme našli „toilet park“, kde na jednom místě byly 3 budovy pánských a 3 budovy dámských záchodků. Přestože byly zdarma, obsluha se předbíhala, abychom šli zrovna k nim. Pán mi pak úslužně ukazoval, kde je voda, mýdlo a podával mi toaleťák na utření rukou.
Pak jsme začali stoupat po schodech nahoru na skálu, která tu vystupuje 150 metrů nad okolní terén. Jsou tam kamenné schody a později železné navrtané na kolmou skalní stěnu. A tam byly právě malby krásek ze Sigiriye z 5. století. Pak se pokračovalo po cestě a schodech na lví terasu, kde je schodiště s dvěma lvíma tlapama.
Taky krásky ze Sygiriye
Dříve tam prý byl lev celý a tlamou se vcházelo. Kam? Po železných schodech do královského paláce nahoře na skále. Teď už tam jsou jen půdorysy zdí a jedna nádrž s trochou vody.
Nicméně Klárce se tady splnil její sen – šla tady skupinka dívek ve školních sukýnkách.
Cesta zpět dolů byla lemována prodavači všehokoliv. U dřevěných krabiček s tajným otevíráním byla německá rodinka, jejich dceři se jedna líbila. Začali asi na 2000, ale když byli na 1500 rupiích, mávli rukou a šli.. „6 eur“ (1100) volal za nimi najednou. 1000? ok a holčička si běžela pro krabičku. Pak zmerčili nás. „Where are you from?“ Czech Republic. „2 euros?“ Tak nevím, co si o tom mám myslet…
Večer jsme konečně ochutnali čerstvou kokosovou šťávu. To se kokosu usekne špička a strčí se tam brčko. Moc nám nechutnala 🙂
