2. den

Holkám se ráno po 11 hodinách spánku nechtělo vstávat, ale vidina oceánu je dostala z postele.

Hádejte, jak se jmenuje Elišky snídaně na obrázku: 1. Fried balls; 2. Banana pancake; 3. Sweet nuggets.

Po snídani jsme opustili hotel Silver Sands a chytli si ťuk ťuk na autobusove nádraží. Tuktukář nevěřil, že se všichni i s batohama vejdeme do jednoho tuktuku, ale přesvědčili jsme ho, že jsme podobně skladní jako Indové, Petr už smlouva jako profík (How much to bus station? 300… 150… 250… 200… ok..)

Eliška se vyklání z tuktuka.

Z nádraží nám hned jel autobus do Kurunegaly. Autobusu vládne řidič a nahánèč – ten ve stanici vyvolává cílové stanice a loví lidi. Za jízdy vybírá peníze od cestujících.

Tam jsme složili cestovatelského bobříka odvahy návštěvou veřejných záchodků a chytli autobus do Sigirye. Ten měl nainstalovanou televizi a celou cestu nám hrály klipy zdejšího popu.

Ujeli jsme 144 km za 5 hodin, stálo nás to 100 Kč. Cestou jsme viděli buvoly, opice a pávy.  Teď jsme v krásném ubytování mezi palmami, paní domácí nám uvařila výborné NEPALIVÉ (pozn. Petr: Gábina totiž před kuchařkou pronesla zaklínadlo „NOUSPAJSI, NOUSPAJSI“ pětkrát a koulela při tom očima) rice and curry a jdeme spát.

Gábina s pomocí Elišky a Klárky

Eliška: Mušle a krabí klepítka jsme našli ihned první den. Jsou tu velké vlny které vyplavily i sépiovou kost. Krabí klepítka smrdí rybinou, mámino oblečení taky.