Loučení s Kandy River Breeze bylo dojemné. Dobrá snídaně pana domácího, s jeho synem jsme si zahráli na kytaru, vyměnili emaily, zaplatili jsme směšně nízký peníz za 3 večeře (dohromody 200 Kč), všichni jsme dostali dárky na rozloučenou a odvezli nás na nádraží.
Dneska jsme poprvé jeli vlakem! U přepážky jsme koupili lístky, podobné starým tvrdým kartičkám co známe my pamětníci z Československých státních drah. Dětský snadno vytvořili přetržením dospělého lístku. Lístky nám kontrolovali hned u vstupu na kolejiště (později i ve vlaku a při výstupu na cílovém nádraží). Náš vlak měl druhou a třetí třídu a rozdíl mezi nimi velký nebyl – ani v jedné nebyla volná místa k sezení. Zde je třeba vzdát hold domorodcům, kteří se sedíc v trojici na dvojsedačce smrskli, aby se k nim ještě jedno naše dítě vešlo. Mladé bělochy něco takového ani nenapadlo 🙁
Cesta trvala 5 hodin a zpestřovali jsme si ji koukáním nejen z okna, ale i dveřmi, které byly samozřejmě celou cestu otevřené. Vlakem procházeli nezbytní prodavači oříšků, pití, placiček a dalších pochutin.
Po chvíli jsme opustili město a záhy začali stoupat do hor. Krajina byla svěží a zelená, všechno tu jen bujelo. A pak začaly stráně zdobit řady nízkých pěstěných čajových keříků. I první sběračky čaje jsme zahlédli. Bohužel velkou část cesty nám pršelo a byla mlha, ale alespoň byla kulisa britské kolonie dokonalá.
V půl šesté jsme vystoupili v Elle a prošli skrz blátivou vesnici, kterou lemovaly bary a hlučná hudba. Oslovovali nás dredovatí týpci a trochu to vypadalo, že tady už z betelu přešli na něco ostřejšího. Tak jsme byli rádi, že máme ubytování kousek za vesnicí, kde je krom silnice vcelku klid. Našli byste nás v Samandi Guest Inn (mapa).