Cestování

Bonus pro dnešní večer… aneb když to musíme poslouchat my, tak vy taky 🙂

Vinde Nubai – Shashika Nisansala

Mathaka Nathi Wee – Shehan Perera

Amma – Jude Rogans

Dneska jsme dopoledne odpočívali a odpoledne jezdili v džípu a koukali na slony. Takže to byl parádní den.

Nasedli jsme do džípu a 45 minut jeli do národního parku Kaudalla. Tady jsme koupili vstupenku a řidič Karu s námi jezdil po parku. Asi po půl hodině jsme viděli leguána, dva orly a pár pávů. A pak prvních 10 slonů, pak dalších 5. Jeden nám přešel přes cestu a pak nevzrušeně baštil trávu 5 metrů vedle našeho auta. Pak jsme viděli skupinku asi 20 slonů a pak i jednu, kde jich bylo přes třicet. Celkem jsme viděli něco málo přes sto slonů.

Většina byly slonice, viděli jsme i spoustu větších a menších mláďat, která byla hrozně roztomilá, vřískala a pobíhala. Někteří větší sloni se tam škorpili choboty. Někteří samci měli pěkné kly, ale moc jich tam nebylo.

A holkám se kromě slonů taky líbilo, že džíp měl sundavací střechu a ony mohly stát na sedačkách a rozhlížet se po okolí. Vzhledem k tomu, že cesta byla plná hrbolů, tak to skvěle drncalo. Juchůů!

Zvířata

Opice

Viděli jsme makaky i s mláďaty, která se mámě držela na břiše. Opice jsou pěkně drzé, vybírají odpadkové koše. Jedna shodila ze svahu kanystr a pak se tvářila jako že ona to nebyla a další skočila paní na batoh, vytáhla sušenky a odnesla je na zídku, kde je snědla. Jeden makak se nenapadně přiblížil, hrábl tátovi po batohu a kdyby se táta nebránil foťákem, tak by batoh sebral.

Varan

Viděli jsme tak půl metru dlouhého varana, byl celý šedivý a zamaskovaný, kdyby si ho Klárka nevšimla, tak ho nenajdeme.

Slon

Viděli jsme prvního slona! Šel po ulici, když jsme seděli v restauraci. Když jsme šli z restaurace, viděli jsme, jak se slon koupe v řece. Dva indové (mahudi) ho drbali, slon měl chobot jako šnorchl a dělal vodotrysk (zanořil chobot a bublal do vody).

Veverky (chipmankové)

Všude tady běhají, jsou šedé, malé asi jako myš, na hřbetu mají 2 bílé proužky, ocas nemají tak huňatý, jako české veverky, ale nevšude šplhají a jsou roztomilé.

Dneska jsme se vydali na společný výlet, ale každý jsme viděli něco jiného. O opičkách a slonu napíšou holky, já raději o kráskách ze Sigiriye.

Tuktuk (200 – 50 – 150 – 100 – ok) nás dovezl k pokladně – a tady už se smlouvat nedalo: 60 Rs jste-li Srílančan, jinak 4620 Rs (dospělý, děti polovic).

Nebyli jsme moc ranní ptáčata a tak už začínalo být pěkné vedro. Kdysi tady byly krásné zahrady, nádrže s vodou a dokonce rafinované pumpy na vítr a vodotrysky. Dnes je to vyschlé a jen zídky potůčků a půdorysy nádrží dávají tušit, že vladaři se tady neměli špatně. My jsme se tu nepěkně zapotili při hledání záchodků. Nakonec jsme našli „toilet park“, kde na jednom místě byly 3 budovy pánských a 3 budovy dámských záchodků. Přestože byly zdarma, obsluha se předbíhala, abychom šli zrovna k nim. Pán mi pak úslužně ukazoval, kde je voda, mýdlo a podával mi toaleťák na utření rukou.

Pak jsme začali stoupat po schodech nahoru na skálu, která tu vystupuje 150 metrů nad okolní terén. Jsou tam kamenné schody a později železné navrtané na kolmou skalní stěnu. A tam byly právě malby krásek ze Sigiriye z 5. století. Pak se pokračovalo po cestě a schodech na lví terasu, kde je schodiště s dvěma lvíma tlapama. 

Taky krásky ze Sygiriye

Dříve tam prý byl lev celý a tlamou se vcházelo. Kam? Po železných schodech do královského paláce nahoře na skále. Teď už tam jsou jen půdorysy zdí a jedna nádrž s trochou vody.

Nicméně Klárce se tady splnil její sen – šla tady skupinka dívek ve školních sukýnkách.

Cesta zpět dolů byla lemována prodavači všehokoliv. U dřevěných krabiček s tajným otevíráním byla německá rodinka, jejich dceři se jedna líbila. Začali asi na 2000, ale když byli na 1500 rupiích, mávli rukou a šli.. „6 eur“ (1100) volal za nimi najednou. 1000? ok a holčička si běžela pro krabičku. Pak zmerčili nás. „Where are you from?“ Czech Republic. „2 euros?“ Tak nevím, co si o tom mám myslet…

Večer jsme konečně ochutnali čerstvou kokosovou šťávu. To se kokosu usekne špička a strčí se tam brčko. Moc nám nechutnala 🙂

Holkám se ráno po 11 hodinách spánku nechtělo vstávat, ale vidina oceánu je dostala z postele.

Hádejte, jak se jmenuje Elišky snídaně na obrázku: 1. Fried balls; 2. Banana pancake; 3. Sweet nuggets.

Po snídani jsme opustili hotel Silver Sands a chytli si ťuk ťuk na autobusove nádraží. Tuktukář nevěřil, že se všichni i s batohama vejdeme do jednoho tuktuku, ale přesvědčili jsme ho, že jsme podobně skladní jako Indové, Petr už smlouva jako profík (How much to bus station? 300… 150… 250… 200… ok..)

Eliška se vyklání z tuktuka.

Z nádraží nám hned jel autobus do Kurunegaly. Autobusu vládne řidič a nahánèč – ten ve stanici vyvolává cílové stanice a loví lidi. Za jízdy vybírá peníze od cestujících.

Tam jsme složili cestovatelského bobříka odvahy návštěvou veřejných záchodků a chytli autobus do Sigirye. Ten měl nainstalovanou televizi a celou cestu nám hrály klipy zdejšího popu.

Ujeli jsme 144 km za 5 hodin, stálo nás to 100 Kč. Cestou jsme viděli buvoly, opice a pávy.  Teď jsme v krásném ubytování mezi palmami, paní domácí nám uvařila výborné NEPALIVÉ (pozn. Petr: Gábina totiž před kuchařkou pronesla zaklínadlo „NOUSPAJSI, NOUSPAJSI“ pětkrát a koulela při tom očima) rice and curry a jdeme spát.

Gábina s pomocí Elišky a Klárky

Eliška: Mušle a krabí klepítka jsme našli ihned první den. Jsou tu velké vlny které vyplavily i sépiovou kost. Krabí klepítka smrdí rybinou, mámino oblečení taky.

Poté co jsme si všichni po obědě schrupli, jsme se šli projít do Negomba. Nutno říci, že holkám se nechtělo a celou cestu je to nebavilo a jen se ptaly, kdy už půjdeme zpět k moři. Vůbec se jim to tady nelíbilo, protože to bylo ošklivé a všude odpadky.

Nejdřív jsme si dali oběd v restauraci Sea Joy. Co byste si dali vy? Na koruny vydělte ceny sedmi.

Pak jsme šli po hlavní silnici, po pláži (děti tu hrály národní sport kriket) a kousek podle holandského kanálu. Cestou nás oslovovali hlavně tuktukáři. „Odkud jste? Jak dlouho Srí Lanka? Chcete odvézt na rybí trh?“

A pak už holky vyhrály a vrátili jsme se tuktukem domů. Já jsem ještě chtěl vědět, jak vypadá dětské hřiště, které jsem viděl na mapě. Protože ale už holky nechtěly jít, domlouval jsem se s řidičem, že nás tam vezme. Mapě ale nerozuměl a odvezl nás do místního parku, který vypadal (zvenčí) jako Disney Land s herními prvky Tomovy parky. Tak je to tu často – mají jasnou představu, co je pro turisty nejlepší 🙂

Večer šly holky nadšeně opět do moře. Byli jsme jediní, kdo se koupal. Chodilo tu ale dost mladých srílanských párů projít se podél moře. Je tu dost teplo, kolem 30°, neprší, ale jsou šedivé mraky a vlhko.

V sobotu kolem poledne jsme nasedli do letadla a společnost Fly Dubai nás za šest hodin dopravila přes Rumunsko, Bulharsko, Turecko a Írán do Dubaje. Tam nás při výstupu z letadla (za tmy!) udeřila 40ti stupňová teplota, naštěstí jen na krátko. Na letišti byl znát velký počet zahalených žen (s mnoha šperky a ověšených nákupními taškami z duty free shopů). Museli jsme znovu projít bezpečnostní kontrolou a nastoupit do jiného letadla Fly Dubai. Pak 4 hodiny neklidného spánku a byli jsme na Srí Lance na letišti v Kolombu.

Tady jsme nejdříve museli na imigrační přepážku a dostali víza (dospělý $ 35, děti zdarma). Vyzvedli jsme zavazadla a v příletové hale vybrali 40 000 rupií – to jsme ale boháči! (Rs; 1 Kč je asi 7 rupií). A pak jsme si ještě koupili kartu do mobilu. A tady je to teda 1:0 pro Srí Lanku, protože za ekvivalent 200 Kč mám 4 GB dat a 200 minut volání. Budu vám do Čech volat za 3 Kč a vy mi můžete volat za 30 (T-Mobile) nebo 58 Kč (O2) za minutu.

Cca uprostřed je náš hotýlek. Měli jsme domluvený transfer z letiště a tak jsme za chvíli byli v hotýlku Silver Sand. Na mapě ho najdete zde. Holky se okamžitě vrhly k oceánu, dováděly ve vlnách a lovily mušle. Vlny jsou velké a kromě kamínků a mušlí občas vyplivly i kokosový ořech. Bohužel taky dost odpadků. A potkali jsme se zde s prvními prodavači všemožného. Náhrdelníky, náramky, šátky, mušle…

Po řádění ve vlnách jsme si dali snídani (550 Rs ~ 80 Kč za jednu). A pak zase vlny a mušle. A pak holky přepadla únava z nevyspalé noci a usnuly v posteli s nebesy (moskytiérou).

Náš pokoj má sprchu s teplou vodou, evropský záchod, klimatizaci i větrák, balkon a ještě 1,5 l vody. Je to trojlůžák, ale v pohodě se tam vejdem. Stojí nás 5900 Rs (850 Kč).