Na cestu do neznáma jsme se vydali pohodlně v pondělí ráno v 10 hodin pražského času. Qatar Airways mají oslnivý servis, jako vždy. Dobrý oběd, kovový příbor a zdarma nápoje včetně piva, vína, sektu, ginu či whisky s ledem. Po dobu letu k dispozici polštářek, deka, sluchátka a jako pozornost ponožky, špunty do uší, kartáček na zuby a pasta. Do Dohá jsme přiletěli po 5 hodinách, přestup jsme tentokrát měli na pohodu a dalších 8 hodin do Vietnamu na noc, takže jsme je převážně prospali. V Saigonu (neboli Ho Či Minově městě) jsme přistáli v 8 hodin zdejšího času (což zní mnohem líp než 3 hodiny středoevropského).
Vystáli jsme si frontu na kontrole pasů, víza (máme vyřízena online z Prahy) jsme ani nemuseli ukazovat, a i zavazadla nám dorazila všechna. Vybrali jsme si z bankomatu peníze (4 000 000 dongů – a hned jsou z nás milionáři!), koupili si lokální SIMky do telefonů a přesunuli se na terminál vnitrostátních letů, který je hned vedle. Počasí nám hned ukázalo, že zima tady nebude… Ochutnali jsme poprvé zdejší kafe, prošli odbavením a po hodince čekání se vydali na poslední dnešní let – vnitrostátní přelet do Hanoje. Dopravily nás tam Vietnam Airlines za 2,5 hodiny a servis byl také na velmi dobré úrovni. Na tomto letu už jsme jako cizinci byli v menšině. Projevilo se to mj. tak, že mezi zavazadly bylo méně skořepinových kufrů, ale mnoho papírových a polystyrenových krabic.
Kontroly ani zařizování už tady nebylo zapotřebí, a tak jsme se vydali rovnou ven na autobus č. 86, který nás dovezl do centra. Hezky nám to poskytlo úvod k tomu, kam jsme se to vydali – kolem autobusu se proplétaly motorky, na mnohých seděli 2-4 lidé nebo vezli obrovské krabice či pytle. Troubilo se o sto šest, to je jasný.
Díky mapám v mobilu jsme věděli, kde vystoupit a mohli jsme se rovnou zanořit do uliček Starého města. Znamená to se prodírat mezi lidmi, obchody, motorkami, krabicemi, odpadky, auty, prodavači a nekonečnými hromadami zboží. Náš hotel Classic Street Hotel má uzoučký vchod, takže se snadno mine, ale uvnitř je docela velký a nečekaně vysoký – náš pokoj je v 5. patře a výtah má dokonce 7 pater. Na zdejší poměry je pokoje ve velice dobrém stavu, s klimatizací a slušnou koupelnou. A tak ubytováním kolem 17. hodiny skončila naše dlouhá cesta sem.