Autor: Petr

Dneska jsme dopoledne odpočívali a odpoledne jezdili v džípu a koukali na slony. Takže to byl parádní den.

Nasedli jsme do džípu a 45 minut jeli do národního parku Kaudalla. Tady jsme koupili vstupenku a řidič Karu s námi jezdil po parku. Asi po půl hodině jsme viděli leguána, dva orly a pár pávů. A pak prvních 10 slonů, pak dalších 5. Jeden nám přešel přes cestu a pak nevzrušeně baštil trávu 5 metrů vedle našeho auta. Pak jsme viděli skupinku asi 20 slonů a pak i jednu, kde jich bylo přes třicet. Celkem jsme viděli něco málo přes sto slonů.

Většina byly slonice, viděli jsme i spoustu větších a menších mláďat, která byla hrozně roztomilá, vřískala a pobíhala. Někteří větší sloni se tam škorpili choboty. Někteří samci měli pěkné kly, ale moc jich tam nebylo.

A holkám se kromě slonů taky líbilo, že džíp měl sundavací střechu a ony mohly stát na sedačkách a rozhlížet se po okolí. Vzhledem k tomu, že cesta byla plná hrbolů, tak to skvěle drncalo. Juchůů!

Dneska jsme se vydali na společný výlet, ale každý jsme viděli něco jiného. O opičkách a slonu napíšou holky, já raději o kráskách ze Sigiriye.

Tuktuk (200 – 50 – 150 – 100 – ok) nás dovezl k pokladně – a tady už se smlouvat nedalo: 60 Rs jste-li Srílančan, jinak 4620 Rs (dospělý, děti polovic).

Nebyli jsme moc ranní ptáčata a tak už začínalo být pěkné vedro. Kdysi tady byly krásné zahrady, nádrže s vodou a dokonce rafinované pumpy na vítr a vodotrysky. Dnes je to vyschlé a jen zídky potůčků a půdorysy nádrží dávají tušit, že vladaři se tady neměli špatně. My jsme se tu nepěkně zapotili při hledání záchodků. Nakonec jsme našli „toilet park“, kde na jednom místě byly 3 budovy pánských a 3 budovy dámských záchodků. Přestože byly zdarma, obsluha se předbíhala, abychom šli zrovna k nim. Pán mi pak úslužně ukazoval, kde je voda, mýdlo a podával mi toaleťák na utření rukou.

Pak jsme začali stoupat po schodech nahoru na skálu, která tu vystupuje 150 metrů nad okolní terén. Jsou tam kamenné schody a později železné navrtané na kolmou skalní stěnu. A tam byly právě malby krásek ze Sigiriye z 5. století. Pak se pokračovalo po cestě a schodech na lví terasu, kde je schodiště s dvěma lvíma tlapama. 

Taky krásky ze Sygiriye

Dříve tam prý byl lev celý a tlamou se vcházelo. Kam? Po železných schodech do královského paláce nahoře na skále. Teď už tam jsou jen půdorysy zdí a jedna nádrž s trochou vody.

Nicméně Klárce se tady splnil její sen – šla tady skupinka dívek ve školních sukýnkách.

Cesta zpět dolů byla lemována prodavači všehokoliv. U dřevěných krabiček s tajným otevíráním byla německá rodinka, jejich dceři se jedna líbila. Začali asi na 2000, ale když byli na 1500 rupiích, mávli rukou a šli.. „6 eur“ (1100) volal za nimi najednou. 1000? ok a holčička si běžela pro krabičku. Pak zmerčili nás. „Where are you from?“ Czech Republic. „2 euros?“ Tak nevím, co si o tom mám myslet…

Večer jsme konečně ochutnali čerstvou kokosovou šťávu. To se kokosu usekne špička a strčí se tam brčko. Moc nám nechutnala 🙂

Poté co jsme si všichni po obědě schrupli, jsme se šli projít do Negomba. Nutno říci, že holkám se nechtělo a celou cestu je to nebavilo a jen se ptaly, kdy už půjdeme zpět k moři. Vůbec se jim to tady nelíbilo, protože to bylo ošklivé a všude odpadky.

Nejdřív jsme si dali oběd v restauraci Sea Joy. Co byste si dali vy? Na koruny vydělte ceny sedmi.

Pak jsme šli po hlavní silnici, po pláži (děti tu hrály národní sport kriket) a kousek podle holandského kanálu. Cestou nás oslovovali hlavně tuktukáři. „Odkud jste? Jak dlouho Srí Lanka? Chcete odvézt na rybí trh?“

A pak už holky vyhrály a vrátili jsme se tuktukem domů. Já jsem ještě chtěl vědět, jak vypadá dětské hřiště, které jsem viděl na mapě. Protože ale už holky nechtěly jít, domlouval jsem se s řidičem, že nás tam vezme. Mapě ale nerozuměl a odvezl nás do místního parku, který vypadal (zvenčí) jako Disney Land s herními prvky Tomovy parky. Tak je to tu často – mají jasnou představu, co je pro turisty nejlepší 🙂

Večer šly holky nadšeně opět do moře. Byli jsme jediní, kdo se koupal. Chodilo tu ale dost mladých srílanských párů projít se podél moře. Je tu dost teplo, kolem 30°, neprší, ale jsou šedivé mraky a vlhko.

V sobotu kolem poledne jsme nasedli do letadla a společnost Fly Dubai nás za šest hodin dopravila přes Rumunsko, Bulharsko, Turecko a Írán do Dubaje. Tam nás při výstupu z letadla (za tmy!) udeřila 40ti stupňová teplota, naštěstí jen na krátko. Na letišti byl znát velký počet zahalených žen (s mnoha šperky a ověšených nákupními taškami z duty free shopů). Museli jsme znovu projít bezpečnostní kontrolou a nastoupit do jiného letadla Fly Dubai. Pak 4 hodiny neklidného spánku a byli jsme na Srí Lance na letišti v Kolombu.

Tady jsme nejdříve museli na imigrační přepážku a dostali víza (dospělý $ 35, děti zdarma). Vyzvedli jsme zavazadla a v příletové hale vybrali 40 000 rupií – to jsme ale boháči! (Rs; 1 Kč je asi 7 rupií). A pak jsme si ještě koupili kartu do mobilu. A tady je to teda 1:0 pro Srí Lanku, protože za ekvivalent 200 Kč mám 4 GB dat a 200 minut volání. Budu vám do Čech volat za 3 Kč a vy mi můžete volat za 30 (T-Mobile) nebo 58 Kč (O2) za minutu.

Cca uprostřed je náš hotýlek. Měli jsme domluvený transfer z letiště a tak jsme za chvíli byli v hotýlku Silver Sand. Na mapě ho najdete zde. Holky se okamžitě vrhly k oceánu, dováděly ve vlnách a lovily mušle. Vlny jsou velké a kromě kamínků a mušlí občas vyplivly i kokosový ořech. Bohužel taky dost odpadků. A potkali jsme se zde s prvními prodavači všemožného. Náhrdelníky, náramky, šátky, mušle…

Po řádění ve vlnách jsme si dali snídani (550 Rs ~ 80 Kč za jednu). A pak zase vlny a mušle. A pak holky přepadla únava z nevyspalé noci a usnuly v posteli s nebesy (moskytiérou).

Náš pokoj má sprchu s teplou vodou, evropský záchod, klimatizaci i větrák, balkon a ještě 1,5 l vody. Je to trojlůžák, ale v pohodě se tam vejdem. Stojí nás 5900 Rs (850 Kč).