Autor: Petr

Ráno cestou tuktukem na nádraží jsme si libovali, že je to tu přeci jen znatelně klidnější než v Indii. Klidnější provoz na silnicích, méně vtíraví prodejci a méně nás chtějí napálit.

A zrovna jsme spěchali, protože na jednom hotelu jsem našel informaci, že v 10:45 nám jede státní autobus přímo do Kandy. V 10:40 se sypeme z tuktuka a hned se nás někdo ujímá. Do Kandy? Nejede. Ale jeďte tímto do Dambully a tam přesedněte. Rada funkční, ale nějak se mi to nezdálo. Navíc ukazoval na soukromý (bílý) autobus a tomu jsme se právě chtěli vyhnout. A tak jsem se rozhodl mu nevěřit a vyrazit jinam. Několikrát mě poslali sem a tam, ti soukromí autobusáci si pomáhali navzájem. Nakonec mi správný bus ukázal prodejce nějakých smažených kroužků. U něj už čekaly holky, které nakonec byly v hledání rychlejší. Červený státní a 10:45 a jedeme 180 km za pět hodin a 690 Rs. Tolik jsme museli dát v minulém bílém za poloviční trasu. I když už jsme jeli i soukromými, které byly v pohodě.

Autobusy mají přesné časy odjezdů, ale nejsou nikde k dohledání. Jezdí ale dost často, takže na mnoha trasách jezdí po 15, 20 či 30 minutách. Stačí přijít a počkat. Zastávek autobusu je docela dost a navíc autobus běžně zastaví na mávnutí. Podobně se dá vystoupit i prakticky kdekoliv, kde autobus může přibrzdit. Někdy skutečně skoro ani nezastaví, někdo naskočí či vyskočí a už se zase přidává plyn. Některé autobusy mají na stropě provázek vedoucí zezadu až k řidiči, ukončený zvonečkem. Když chtějí vystoupit, zacinkají.

I přes horko je v autobusech docela příjemně. Mají totiž účinnou klimatizaci tvořenou otevřenými předními i zadními dveřmi po celou dobu jízdy. Na některých větších zastávkách vběhnou do autobusu prodavači oříšků, ovoce, placek a pokřikují a prochází autobus. Většinou si od nich pár lidí koupí.

Pět hodin nám uteklo nakonec ještě dobře. Ke konci cesty už jsme začali stoupat do hor a záhy dopravní zácpa naznačila, že se blížíme k druhému největšímu městu Srí Lanky. Vyskakujeme z autobusu daleko před nádražím a vydáváme se kolem ústřední vodní nádrže.

Pak sháníme tuktuk do našeho ubytování. První chce moc peněz (250) a tak jdeme dál. Zastaví nám jiný, který nabídne 100. Když dorazíme na místo, kde by to mělo být, nikde žádná cedule. Kousek se vracíme, on se dvakrát ptal kolemjdoucích a pak začal do našeho ubytování telefonovat. Ukázalo se, že se musí ještě pořádný kus z kopce po příšerně strmé cestě. Chvílemi jsme měli pochybnosti, zda to tuktuk může ubrzdit. Ale ubrzdil a nakonec nás dovezl na zapadlé místo, kde byl docela roztomilý domeček. Ochota tuktukáře byla zase jedna nečekaně dobrá zkušenost.

Tady budeme teď 3 dny bydlet. Na mapě je to tady.

Dneska ráno jsme snídali ve Fernando’s Bar opodál na pláži, což se holkám líbilo, protože jsme seděli na houpačkách.

Viděli jsme taky místní rybáře při lovu. Objeli lodí asi půlkilometrový oblouk od pláže na moře a zase na pláž. Na břehu si stoupli do řady a tahali provaz na obou koncích ven. Kolem pasu měli popruh, který si přivázali na lano od sítě, aby to tahali celým tělem a ne rukama. Do rytmu dělali malé houpavé krůčky a postupně stahovali oblouk a vytahovali síť ven. Když už byl někdo na konci moc daleko na pláži, odvázal se a šel zase na začátek řady k moři. Vypadalo to, že se pořádně nadřou a ještě to vedro!

Zdejší lokální pivo se jmenuje Lion, láhev je 0.625 l a stojí většinou 500 rupií. Včera jsem ho poprvé ochutnal. Jinak tu jsme bez alkoholu (no vlastně máme placatku slivovice, ale to je preventivní lékařský prostředek), bez masa a bez kafe – a nic se neděje 🙂

Takhle vypadá zdejší měna:

Na pláži je na palmě pověšená houpačka. Je vysoko, takže se super houpe.

Nejdříve pár fotek z pláže Uppuveli, kde teď bydlíme. Je tu koupání, zdarma pár přístřešků s lehátky, řada hospůdek, potápěči, lodě, prodavači zájezdů, prostě kde co, co u moře bývá.

Večer se ma pláž vyvalí hospůdky, na stoly dají svíčky nebo petrolejku. Včera jsme si tady dali rybu a krevety.

A na závěr ještě něco veselého zejména pro ty, co mají průkaz vůdce malého plavidla či vyšší. Nazval bych to „Srílanka parking“.

Místní rybáři prý tradičně vyráželi na moře v katamaranech, který tu má zvláštní podobu. Hlavní trup je úzká dlouhá nudle. Uprostřed je stěžeň a na něm plachta. Nejzajímavější ale je kláda na bohu spojená dvěmi kládami s hlavním trupem.

Dneska odpoledne jsme po nezbytném smlouvání zaplatili 4000 rupií a na hodinu si vyrazili na moře plachtit a vykoupat se.

Lodníci sedí na tom hlavním trupu, na kterém jsou tři kormidla. Myslím, že je nenatáčí, a slouží spíš jako spodní ploutev. Směr řídí loď tím, že zamořují přední nebo zadní. Člověka nejdřív napadne, že ten menší boční je tam na opření, ale on je tam spíš jako závaží, protože plachta byla vždy na vnější straně.

A co bylo největší překvapení… při cestě zpět neotáčeli loď. Prostě převázali plachtu na druhou stranu, použili druhé kormidlo a jeli jsme zpět. Cestou tam jsme jeli na předoboční vítr, zpět na zadoboční.

Včera jsme na recepci poptávali, zda by neměli pokoj s koupelnou, protože sdílená sprcha a záchod je tady slovy jedna na nejmíň 5 pokojů a to ještě v jedné společné místnosti. Chlápek z recepce říkal, že je všechno obsazené, ale ještě se zeptá manažera. Dneska ráno si mě manager odchytl a předestřel mi svůj plán, že sice nemá pokoj s koupelnou, ale má trojlůžák, kde spí jen dvojice. Takže by dvojici přesunul do našeho dvojlůžáku a nás do troj plus by nám případně postel přidal. Tak jsme opatrně řekli, že chcem pokoj vidět a pak bychom se rozhodli. A že by záleželo na ceně.

Pak začal kolotoč shánění té dvojice z trojlůžáku, abychom se na pokoj mohli podívat. Chvíli měl je, chvíli nás, ale pořád nás nemohl nahnat najednou. A pak se to podařilo, pokoj byl stejný jako naše, ale byli bychom pohromadě. Tak že se rozhodneme podle ceny. Nabídl 70 dolarů slevu, 15 jsem ještě usmlouval. Změnu ceny obřadně zanesl do papírů a oba jsme ji podepsali. Div že jsme nekouřili dýmku míru.
A pak najednou, že v jedenáct hodin bude mít možná volný pokoj se sprchou – rezervace, kterou ještě někdo nepotvrdil. Tak že počkáme do jedenácti. Ještě mi ho ukazoval, akorát se tam balila holandská rodinka. Ta byla s hotelem značně nespokojená, měli tu několik stížností a konfliktů.

Řekli jsme si, že ho vezmeme (cena byla díky sprše a klimatizaci vyšší), ale nějaká sleva se našla a tak teď máme za nějaký ten příplatek přeci jen větší pohodlí. Cenu 67 USD (1475 Kč) za den jsme pak ještě opět svorně stvrdili podpisy.

Nicméně naštvaní Holanďané mi líčili, jak to tu je hrozné, co všechno by čekali a nebylo, co bylo rozbité a jak je to drahé oproti jiným destinacím. Při placení odmítali zaplatit částku asi 3 EUR, o které se lišil kurz Srílanské národní banky a Googlu, což bylo až hloupé. Manager měl pak potřebu mi to uvádět na pravou míru, ale taky si dal dost záležet, aby byl pokoj v pořádku a uklizený. Bohužel to znamenalo i dvouhodinovou návštěvu instalatéra.

A tak tatínek nakonec zaplatil o 11 dolarů víc, ale kolem druhé se již konečně mohl jít koupat…

Celé to byla taková sonda jejich přístupu. Kolik energie vydal do akce kulový blesk, aby nám vyhověl a sobě uvolnil jeden pokoj, který bude moci prodat. Byl až nešťastný, že jsou Holanďané nespokojení a cítil jako křivdu, že to říkají až teď při odjezdu. On by jinak opravil, zařídil, donesl – jen kdyby si řekli. Nechápe, že Evropan očekává, že teplá voda poteče hned a ne až po stížnosti. Má luxusní pokoj a nechápe, že vadí fleky na zdi. Nevidí trčící dráty ze zdi, chybějící ručníky, rezavou kliku, nefunkční žárovky, absenci jakéhokoliv nábytku v pokoji, rozbitý věšák na ručníky… věci se prostě řeší, až když představují problém.

Kromě vln a moře holkám dělají radost zvířata. Nejoblíbenější je asi místní štěně Dully.

V moři plavou rybky a občas v celých hejnech vyskakují nad hladinu. Asi se rozdělí na dvě skupiny a jedna se vynoří jen co první doskočí, takže to vypadá, jako kdyby se od vody odrážely. Na pláži běhají malí krabíci. Na zahrádce dovádí čipmankové – veverky s proužky na zádech a už jsme viděli i leguána.

Bonus pro dnešní večer… aneb když to musíme poslouchat my, tak vy taky 🙂

Vinde Nubai – Shashika Nisansala

Mathaka Nathi Wee – Shehan Perera

Amma – Jude Rogans