Waterberg a Hoba meteorit

Z dino stop jsme zamířili na náhorní plošinu Waterberg, což je národní park. Kromě přenocování v místním nic moc kempu jsme si v podvečer prošli stezku k pozorování ptáků (neviděli jsme nic) a dopoledne jsme vystoupili nahoru na začátek plošiny, dokud byl hezký výhled.

Cestou jsme pozorovali vypasené damany a taky smečku mangust, které šmejdili okolo silnice.

Za odměnu po výstupu jsme si odpočinuli u bazénu s neuvěřitelně ledovou vodou. Celkově nás Waterberg spíš zklamal. Kromě toho nám v kempu drzý baboon (pavián) ukradnul velký balík sušenek.

Naším dalším cílem byl meteorit Hoba, největší meteorit, který kdy dopadnul na zem, aniž by se rozpadnul. Je to obrovský kus železa, který váží přes 50 tun a na zem spadl před 80 000 lety. Z meteoritu prý vyzařuje vesmírná energie, takže nás na něm Eliška učila meditovat. Dost jsme se zasmáli.

Přespali jsme v hezkém Meteorite campu, kde jsme byli sami. U vjezdu byla černoška, která neuměla anglicky ani počítat, takže prvotní domluva byla náročná. Od paní domácí (farmářky, na jejímž pozemku kemp je) jsme si pak večer koupili domácí fikovou marmeládu, kus masa z kudu a kudu klobásu (kterou jsme si rovnou ugrilovali, ale moc nám nechutnala). A další den nás čeká jedno z největších lákadel Namibie: NP Etosha!

Návštěva u Křováků

Po odjezdu z krásného Spitzkoppe jsme zamířili k horám Erongo do vesnice Křováků (jak jim hanlivě říkají běloši) neboli Sány (jak se nazývají oni sami). Tam jsme se dvěma Sany absolvovali asi hodinovou procházku buší, během které nám ukázali, jak jejich dědečci lovili, chytali ptáky, rozdělovali oheň, atd.

Podobnost s prerijnimi Indiány je v mnoha ohledech velká. Pak jsme si s ženami ještě vyzkoušeli výrobu tradičních šperků a viděli ukázku tance a zpěvu. Sanové mezi sebou mluvili svým mlaskavym jazykem a všichni vypadali jak komparz z filmu „Bohové musí být šílení“.

Cestou od Sanu do Kempu jsme míjeli cedule pozor slon a pozor lev. Ale viděli jsme jen žirafu. Teď jsme v kempu, jako vždy večer je mega zima, zatímco přes den to bylo na úpal. A konečně byla sprcha, teplou vodu ohřívají kamínka (nazývaný „donkey“), ve kterých jsme si museli zatopit…

Cesta do ČR

Poslední autobus z Colomba na letiště nás dost otrávil. Všechno začalo tím, že nás výběrčí peněz nezkasíroval hned při nástupu do autobusu, jak je tu běžné. Na závěr cesty nás dovezli k opuštěnému parkovišti před letištěm a najednou chtěli 900 rupií (odhadem 3násobek běžné ceny). Petr se s nimi chvíli hádal, pak jim dal 300 rupií a odešli jsme středem. Všechny předchozí cesty autobusem probíhaly v pohodě, takže tohle bylo nepříjemné překvapení na závěr. Inu, maturitní zkouška na závěr.

Pak už jsme jen přišli asi 10 kontrolami, holky si schruply v odletové hale (ustlaly si na batohách) a opouštíme Sri Lanku.

A aktualizace… po dlouhé cestě jsme v Praze, ve Vršovicích, doma! Čekalo nás tu milé přivítání – díky domácí skřítci! A díky všem co nás sledovali!

Galle

Dnes jsme se vypravili do přístavního města Galle (čti Gól). Staré město vybudovali Holanďani na poloostrově, je uzavřené hradbami a je plné úzkých uliček, kostelů a malých krásných koloniálních vilek. Město má hodně evropský charakter a je moc hezké.


Bohužel bylo asi 35 stupňů ve stínu a holky nebyly ve stavu se kochat architekturou. Tak jsme se plácali od zmrzlině k limonádě, ale nakonec jsme většinu města prošli. Když jsme ale objevili strom, kde se místní děti houpaly na vzdušných kořenech, holky zázračně ožily… Zároveň je vidět, co (kdo) je tady největší atrakce.

Večer jsme si zašli na poslední večeři na pláži. Zítra dopoledne se ještě vykoupeme a odpoledne přejedeme k letišti. Cesta je to tak na 4 hodiny. Ale letí nám to až ve 2 v noci, tak máme spoustu času…

Narodní park Yala

Dnes jsme vstávali v 5 hodin a v 5.30 už nás jeep vezl do NP Yala, což je největší národní park na Sri Lance. Už u vstupu do parku jsme viděli divoká prasata a hulmany (druh opice). Nejdřív jsme dojeli k jezírku, kde jsme viděli krokodýly. Byly na břehu i ve vodě, největší byl tak 3 metrový.


Pokračovali jsme dál a viděli spoustu zvířat: vodní bůvoly, jelínky, zdejší čápy, ibisy, pelikány, různobarevné vlhy, pávy, promyky (zdejší šelmičky, které loví hady), spoustu krokodýlů, ale hlavně medvěda pyskatého (ten nám docela dlouho a dost flegmaticky kráčel před autem, pak se na nás otočil, ukázal bílý čumák a zmizel v křoví) a levharta cejlonského, toho bohužel z dálky, ale stejně to byl zážitek.

Celkově jsme po parku jezdili 4 hodiny a ujeli jsme cca 50 km. Docela často jsme jeli sami, mimo ostatní džípy a mohli si užívat krásnou přírodu a vyhlížet zvířata.

Zdejší cukrátka

Ochutnali jsme zdejší cukroví, prodává se tady všude ve stáncích a je na váhu. Koupili jsme si bílo žluté kostky, obalené v cukru a červenou hmotu.

Bílé kostky vypadají jako sušený ananas obalený v cukru, bohužel tak nechutnají. Chutnají prostě jako cukr. Červená hmota vypadá jako mleté maso s chilly papričkami. Je křupavá a hodně sladká.

Napsaly Eliška a Klárka

Kataragama

Dopoledne jsme se složitě, se 3 přestupy, přesunuli do Kataragamy. Cestou jsme museli odhánět taxikáře, kteří nám na přestupech opakovaně vysvětlovali, že autobus není pro turisty vhodný a máme jet taxíkem, jeho bratr má, „číp prajz“… Kus cesty vedl přes NP Yala a viděli jsme 2 slony. Prostě na různých místech stáli v silnici, autobus je musel objíždět a oni na něj zvědavě koukali…

V Kataragamě jsme se ubytovali a vyrazili ke chrámům. Jsme na jednom ze 3 nejposvátnějších míst na Sri Lance, je tu posvátný okrsek, kde jsou vedle sebe hinduistické, muslimské i buddhistické svatostánky. Je tu málo turistů, což je fajn, na druhou stranu to znamená, že tu nejsou turistické restaurace. Takže k večeři bylo rise and curry v mistňácké restauraci „just little bit spicy“

Večer se zde koná hlavní modlitba, púja, kterou provází zvonění zvonků, bubnování, troubení na trubky… Legrace je, že všechno je pouťové, blikající a barevné – viz následující krátké trojvideo.

Všude je spousta mistňáků, kteří stojí dlouhé fronty, aby si nechali posvětit mísy s ovocem a předali dary svatyni.

Místní také obřadně rozbíjejí kokos, který hoří, to se holkám líbilo.

Ale nejlepší bylo, ze za chrámem měli 2 slony, které holky mohly drbat po chobotu a krmit banány a melouny…

Kdo byste nás hledal na mapě, tak jsme v hotelu Senora zde.

Kandy

Jsme v Kandy, ve 2. největším městě Sri Lanky a kulturním centru ostrova.

Dopoledne jsme vyrazili na hlavní a nejdůležitější zdejší památku, Chrám Buddhova Zubu. V chrámu byla pravá asijská tlačenice, v mohutném davu místňáků, přinášejících Buddhovi květiny, jsme skutečně asi na 3 vteřiny viděli zlatou schránku, ve které, jak víme, stejně žádný zub není…

Ale zážitek to byl. Chrám byl plný maminek s miminky, ty kněží pouštěli do speciálních prostor. Pan domácí nám večer vysvětlil, že maminky prosí Buddhu o ochranu pro své děti.

Odpoledne jsme zatoužili uniknout davu a šli jsme do místní botanické zahrady, je moc hezká, s fantastickými stromy a spoustou kytek (+ opice, veverky, netopýři).

Večer pro nás měl pan domácí uvařené výborné jídlo (starají se tady o nás jak o vlastní) a zítra jedeme za slonama!

A z Kandy ještě video z Colombo street.

Holubí ostrovy, korálové útesy

Vydali jsme se lodi na Holubí ostrovy, kde jsme šnorchlovali nad korálovými útesy.

Viděli jsme hodně barevných rybek, modro žluté (Dory, měl bys plavat), černo bílé, modré, pruhované a různé další. Petr a Eliska viděli 2 velké mořské želvy. Já jsem viděla barakudu. A já s Eliškou jsme viděli ŽRALOKA, asi tak 2 metrového. Naštěstí se kolem nás jen mihnul a plaval pryč. S Klárkou jsme viděli velkou žlutou rybu a obrovskými zuby. 

Petr: Nemám podvodnický foťák, takže fotky jen ilustrační (a viděli jsme jich mnohem víc).

Cestou zpět nás pěkně pohoupaly vlny. A teď si jdeme naposledy užít oceánu, zítra odjíždíme do Kandy.

Trincomalee

Dopoledne jsme se koupali a povalovali a odpoledne jsme se vydali do města Trincomalee, které je třetí největší na Sri Lance.

Každé město má svou Clock Tower

Jsme ve východní, vice hindiustické části ostrova, je to tu trochu jiné, ženy chodí v krásných sárí a na čele mají červenou nebo zlatou tečku.

Ve městě jsme byli během jednoho odpoledne ve 3 svatyních. Ve velkém hinduistickém chrámu, u posvátného buddhistického stromu a stupy a v křesťanském kostele…

U hinduistů byl největší šrumec, spousta slavnostě oblečených rodinek, hezká atmosféra. Bělochů tam moc nebylo, takže zejména holky budily pozornost, část lidí Klárku hladilo po kudrnatých vlasech a místní děti se občas místo modlení věnovali okukování bělochů…

Křesťanský kostel St. Mary byl v krásné, staré části města, plné úzkých uliček a starých koloniálních vilek v tropických zahradách.

Kostel byl velmi kýčovatě ozdoben z venku i zevnitř a právě probírala mše v tamilštině. Mělo to dost jinou atmosféru než mše v Evropě.

Abychom si jinakost užili ještě více, koupili jsme si cizokrajné ovoce rambutan a je moc dobré.

Trinco má vlastní městskou pláž, kde to v neděli odpoledne žilo…