Do guesthouse Minh Tâm jsme se „grábli“ (= objednali auto přes aplikaci Grab) za 30 Kč. Poprvé byl v koupelně sprchový kout, jinak bývá sprcha jen volně v prostoru. Odtok z něj ale stejně vedl ke kanálku v podlaze. Většinou se tady před vstupem do budovy zouvá – ostatně k pokojům se chodí přes obývák majitelů.
Včerejší zbytek odpoledne a večera jsme věnovali procházce uličkami. Hue je po válce s Američany nově postavené, uličky jsou širší a nemají úplně ten bazarový charakter. Navíc sem jezdí hodně západních turistů, takže všude zní duc-duc hudba, blikají neony, servíruje se alkohol a co chvíli mi někdo z motorky nabízel marihuanu nebo holky.
Na nábřeží se nabízí projížďky po řece, kterou nazývají „Voňavá“. Využili jsme nabídky plout po řece k pagodě Thien Mu, měli jsme loď sami pro sebe a bylo to vcelku pěkné, kdyby slibovaná dvouhodinová projížďka netrvala 65 minut… prodloužení ani peněz zpět jsme se nedomohli (hodinová měla stát polovic), zůstala jen pachuť, že nás odrbali. Jinak tady většinou platí, co se domluví.
V naší ulici bylo neobvyklé, tzn evropské pekařství, kde jsme si koupili croisanty a peštely a snídali je v jiné kavárně mezi místňákama (chlapi hráli nějakou stolní hru podobnou dámě, teda 2 hráli a zbytek radil). Tady se jinak totiž snídá Pho a to teda (zatím) nedáváme.
Po snídani jsme se vydali na prohlídku citadely, kde sídlilo několik dynastií císařů v době, kdy Hue bylo hlavní město Vietnamu. Je to velká oblast opevněná hradbami a vodním příkopem, kde bylo staré město a císařský palác včetně zakázaného města, kam směl pouze císař, jeho žena a konkubíny.
Areál je dnes neúplný, protože hodně utrpěl bombardováním a jen některé budovy byly obnoveny. I tak je tady řada bran, pavilónů, paláců a mezi nimi zahrady a vodní nádrže. Císař zde sídlil až do roku 1945, přesto je tu poměrně málo nábytku, vybavení a exponátů. Zajímavé jsou spíš stavby jako takové. Vietnamská obsese focením je tady zpestřena tím, že si půjčí kostým císaře nebo dvorních dam.
Vyčerpání prohlídkou a vedrem jsme se šli najíst a napít. Náhodně jsme vybrali restauraci a byla to dobrá trefa. Jídlo výborné, ceny nízké (300 Kč za nás čtyři) a majitelka byla veselá kopa. Pivo mi dramaticky otevřela dřevěným otvírákem a ještě nám ukazovala video, jak otevírá sedm lahví naráz. Otvírák nám pak popsala a věnovala. Zeď byla popsaná jmény a vzkazy hostů.
