Jsou dny, kdy do sebe všechno hezky zapadne a věci vychází. No a pak jsou dny, kdy to nějak drhne. Dnešek byl spíše ten druhý případ 🙈
Vlastně z počátku probíhalo všechno fajn, sleeping bus do Hanoje jel rychle, spát se v něm dalo, v Hanoji jsme byli ve 4 ráno, ale řidič nás nechal dospat déle. Nicméně v autobuse není moc místa a pokud si cizí Vietnamec ještě lehne do uličky mezi lehátka, něco jako komfortní zóna přestane existovat.
Ráno jsme zjistili, že náš plán, přesednout na autobusovém nádraží z jednoho autobusu na druhý, má zásadní trhlinu. Z nádraží My Dinh do cílové destinace prostě nic nejede. Vzhledem k tomu, že Vietnamci téměř nemluví anglicky a my jim skutečně ve vietnamštině nerozumíme ani když na nás mluví pomalu, hlasitě a zřetelně, trvalo nám tohle zjištění asi 2 hodiny. A taky to, že „Zapa bus station“, kam nás pořád posílali, se píše „Bến xe Giáp Bát“ – no pak to najděte na mapě 🙂
Nakonec tedy v dopravní špičce přejíždíme na jiný autobusák, kde se nás ihned ujme místní mladík v plastových sandálech (v těch mimochodem chodí celý severní Vietnam) a s (jistě pravou) taškou Gucci přes rameno… zastaví autobus, který již vyjíždí z autobusáku a posadí nás do něj. Asistent řidiče nám odsouhlasí že jede do Ninh Binh a něco nám vietnamsky vysvětluje. Autobus působí hodně luxusně, cena tomu bohužel odpovídá. Je to 80 km a lístek stojí podobně jako ten celonoční z hor.
Když v plné rychlosti mineme náš sjezd z dálnice Petr znervózní, na dalším sjezdu nám řidič řekne, ať se připravíme k vystupování a u sjezdu z dálnice nás vysadí. Nejel do města, jel tím směrem. Chyba v překladu… Trčíme u sjezdu z dálnice, asi 8 km od cíle, 4 běloši, 4 batohy. Auta zpomalují, aby si tu scénu mohli všichni cestující dobře prohlédnout. Pár motorkářů malém havaruje, jak na nás civí. Zkoušíme Grab, ale nikomu se pro nás tak daleko nechce, zkoušíme stopnout jiný autobus. To se i povedlo, ale do Ninh Bin nejede. Naštěstí nakonec Grab nezklamal a po nějaké době přijíždí auto. Hurá. Přejezd z Mu Cang Chai do Ninh Bin nakonec trval 16 hodin.
Homestay je naštěstí hezká, na samotě mezi jezery a vápencovými homolemi oblasti Trang An. Dobře vaří a jsme tu jediní ubytování. Takže krátký odpočinek, oběd a vyrážíme na kolech, které nám půjčili v homestay (fakt herky) k největší zdejší atrakci. Tou je asi 3hodinová projížďka pramicí oblastí Trang An, v krásné krajině, kde je bezpočet malých chrámů a na lodičce se proplouvá krasovými jeskyněmi. Oblast je zapsána na seznamu UNESCO a je to nádhera. Vzhledem k tomu, že je pod mrakem a později odpoledne všední den, není tu takový nával. Jinak je to velmi oblíbené návštěvní místo i pro Vietnamce. Po projížďce jedeme na kolech zpět a po večeři padáme do postelí. Byl to dlouhý den.
