V sedm hodin ráno nás vlak vyklopil na nádraží v Ho Či Minově městě (dříve Saigonu). Kupé jsme sdíleli s vietnamskou rodinkou s dvěma malými dětmi, která v okamžiku našeho nástupu už spala, a to i na našich lehátkách. Průvodčí to srovnala, ale už jsme měli poněkud rozestláno 🙄.
Z nádraží jsme se „grábli“ k hotelu, nechali si v něm batohy a šli poznávat město. První jsme navštívili Pagodu nefritového císaře, pak katedrálu Notre Dame a starou budovu centrální pošty. Cestou jsme ještě objevili hezkou knižní uličku se sympatickou kavárnou a snídaní.
Dál jsme pokračovali k řece a k mrakodrapu Bitexco Financial Tower, která nabízí 360° výhled na město z 49. patra – výšky 178 metrů. Pohled na město je fantastický. Saigon má 10 miliónů obyvatel na rozloze 4x větší, než je Praha.
Poté, co jsme se vrátili z nebes zpět na zem, jsme se vydali malými i velkými ulicemi k tržnici a k našemu hotelu.
Náš hotel je úplně zastrčený v malých uličkách. Je to neuvěřitelný slepenec domů, dvorků, uliček, stříšek, nástaveb, přístaveb a balkónků. V uličkách širokých na jednoho člověka parkují motorky, vaří se, nabízí zboží a služby. Všude jsou otevřené dveře, takže vidíme do všech obýváku. Většinou na zemi někdo leží, hraje tam televize, nechybí oltářík a několik zaparkovaných motorek (ano, berou si je do bytu). Na pozadí toho jsou moderní výškové budovy.
Zítra brzy ráno se přesuneme na letiště a vydáme se na cestu domů…