Na letiště jsme dorazili v 5 hodin ráno, dvě hodiny před odletem. Kvůli covidu nelze provést kompletní online check-in, je potřeba jít k přepážce na letišti. V rámci odbavení kontrolují i dokumenty vyžádané cílovou a případně tranzitními zeměmi. V našem případě to byly PCR testy a potvrzení o online registraci na Azorech. Informace jsme před odletem čerpali na webu Ministerstva zahraničních věcí a regionální vlády Azory (Azory mají jiná pravidla než Portugalsko!).
Kontrola dopadla dobře a mohli jsme se vydat k letadlu do Frankfurtu. Let je poměrně krátký a od Lufthansy dostali jsme jako občerstvení jen balenou vodu a malou čokoládu. Ve Frankfurtu jsme měli dlouhý prostoj při čekání na let do Lisabonu. Zůstali jsme v tranzitním prostoru, kde už žádné kontroly nebyly a aspoň jsme si koupili něco k snídani a později i oběd. V letadle a na letišti jsme pořád museli mít respirátor. Personál v letadlech i na letišti to bral dost vážně a neváhal nás upozonit, že nám kouká nos. Let do Lisabonu (opět Lufthansa) trval 3 hodiny a taky nám nedali nic k jídlu. V Lisabonu už bylo čekání kratší a nakonec jsme s TAP doletěly na Azory. Občerstvení se opět nepodávalo, tak jsme si k večeři koupili nedobře hnusné lasagne. Přistáli jsme v Ponta Delgadě v 20:20 českého času, zde bylo 18:20 (2 hodiny časový posun).
Neměli jsme ale vyhráno – 2O minut jsme čekali na bágly, 45 minut v hrozně pomalé frontě, kde kontrolovaly příjezdové formuláře a covid testy. Následně jsme se přesunuli do fronty na půjčení auta (u Ilha Verde), kde jsme také stáli asi hodinu. Covid testy hradí azorská vláda a nám, když jsme si je udělali v Čechách, poslali voucher na 35 € na osobu, který se dal uplatnit mj. na auto.
Nakonec jsme dostali svého Renaulta Clié a vyrazili do města. Dostali jsme hlad a tak jsme to ještě vzali přes hypermarket Solmar. Do našeho ubytování ve Furnas to bylo ještě 45 minut a cestou už holky odpadly a usnuly. Přibližně ve 23 hodin zdejšího času, po 21 hodinách cestování, jsme konečně viděli postel a vidinu spánku.
Klárka a Petr